5-5-2017 | Psychologie, Psychoterapie

Psychiatr, psycholog, psychoterapeut, lektor nebo kouč?

Psychiatr, psycholog, psychoterapeut – ke komu jít? Toť velmi častá, avšak stále aktuální otázka běžného člověka, který uvažuje o vyhledání odborné pomoci. Rozdíl mezi těmito profesemi je následující: psychiatr je absolvent lékařské fakulty, jenž po získání diplomu upřednostní namísto hrabání se v cizí břišní dutině, starání se o konečník a tlusté střevo, potírání tyfu, cholery a průjmu – tedy např. chirurgie, gastroenterologie a infekčního lékařství – léčbu duševních poruch. Coby lékař je způsobilý k předepsání pilulek nejrůznějších barev, velikostí a způsobu využití – tedy (nejen) psychofarmak, jako jsou antidepresiva, antipsychotika, benzodiazepiny či nootropika. Celospolečensky notoricky známé preparáty jsou jmenovitě třebas Lexaurin, Neurol anebo Cipralex.  Psychiatři se vyskytují v největší koncentraci zejména v psychiatrických nemocnicích (donedávna léčebnách), na psychiatrických odděleních běžných nemocnic a v psychiatrických ambulancích.

Psycholog na psychiatrii a psychiatr na psychologii…?

Psycholog je absolvent fakulty zpravidla filozofické (ale i pedagogické či fakulty sociálních studií) a bývá obvykle ke spatření v zařízení typu psychologická poradna, pedagogicko-psychologická poradna, poradna pro rodinu a mezilidské vztahy, psychologická ambulance, ale také v psychiatrických a běžných nemocnicích. Největší úctě z psychologických oborů se těší klinická psychologie, což je jedna z aplikovaných disciplín tohoto oboru, zabývající se patologií psychiky, psychodiagnostikou a psychoterapií. Klinickým psychologem se psycholog stává po dalších minimálně pěti letech předatestačního vzdělávání, kdy funguje na psychiatrii coby tzv. psycholog ve zdravotnictví. Psycholog je způsobilý k používání psychodiagnostických metod a k psychoterapii.

Na psychiatrii tvoří psychiatr a psycholog velice úzký tandem, neboť každý z nich ovládá to, co ten druhý nikoliv a kromě toho také na pacienty nahlíží díky odlišnému vzdělání jiným způsobem. Díky tomu jsou schopni společně s dalšími členy personálu poskytovat komplexní péči. Psychiatr je o něco více zodpovědný za konečný stav pacienta, často funguje jako manažer této komplexní individualizované péče a jeho parketou je poradit si se závažnými stavy, které jsou nezvládnutelné psychologickými prostředky.  Zjednodušeně by se dalo říct, že pokud člověk spadne do propasti nějaké duševní choroby, vytahuje ho ze spodní poloviny této propasti psychiatr a z té vrchní psycholog. Pustím-li fantazii na špacír, napadá mě ještě zemitější přirovnání: psychiatr je jako dřevorubec, který zajistí použitelný materiál a psycholog je jako truhlář, který z toho dřeva vyrobí stůl, který se nebude viklat. Psycholog provádí psychodiagnostiku, k čemuž je vybaven nástroji, jež mu umožňují rozlišovat jemnější nuance duševních chorob, čímž zase přispívá ke stanovení přesnější diagnózy a tím pádem adekvátnějšímu léčebnému plánu. Také má zodpovědnost za psychoterapii, tj. použití psychologických prostředků ke zlepšování psychického stavu pacienta a to jak individuální, tak skupinovou formou.

Psychiatři a psychologové jsou často ve společnosti, umění nebo zábavě nahlíženi coby podivíni, excentrici či lidé jinak nápadní. Rád vzpomínám na Vladimíra Dlouhého coby potrhlého psychologa v Knoflíkářích, který při hřebelcování vlastní kštice pronášel nezapomenutelné repliky o civilizačních návycích. Profesní deformace jistojistě funguje, ovšem buďme spravedliví – jistě tomu tak je v každém oboru. Tak jako se mašinfíra rád ohlédne za Pendolinem, řezník se zálibou popatří na stádo sviní, tesař jdouc alejí se mlsně oblízne při pomyšlení, jaké by z těch stromů byly krásné fošny, tak i psychiatr nebo psycholog bývají citlivější na některé záležitosti v lidském kontaktu. Bodejť by ne, když se dennodenně rýpají v nejrůznějších poruchách psychiky. Naštěstí, stejně jako kdekoliv jinde platí, že někdo je postižen svou prací více a někdo méně.

Aby toho nebylo málo: psychoterapeut

Další z plejády psycho-profesí je psychoterapeut. Základní podpůrnou psychoterapii může provádět psychiatr a psycholog. Psycholog je navíc k tomuto úkonu mnohem lépe vybaven ze studií, neboť s psychoterapií strávil díky odlišnému zaměření studijního programu medicíny a psychologie násobně více času. Komplexnější vzdělání v psychoterapii je možné získat též postgraduálně, opět zhruba v pětiletých vzdělávacích programech. Ty bývají obvykle naplněny právě psychology (drtivá většina), psychiatry (výrazná menšina) ale i dalšími profesemi, zpravidla pomáhajícími, jako jsou zdravotní sestry, duchovní, lékaři jiného zaměření než psychiatři atp. (zbytek). Díky legislativním zmatkům však psychoterapii může provozovat bohužel kdekdo. Proto se vyplatí, pokud se chystáte tuto formu odborné pomoci vyhledat, vybrat si ideálně psychologa či, pokud jsou vaše potíže na úrovni závažného duševního onemocnění anebo poruchy, psychiatra. Psychologové vědí o psychiatrech a psychiatři vědí o psycholozích, proto vás mohou nasměrovat k tomu druhému, takže se nebojte, že to netrefíte sami. Dobrý psycholog musí umět rozeznat závažnost psychického stavu a případně doporučit psychiatrickou intervenci a dobrý psychiatr musí umět rozeznat psychologické příčiny přispívající k neutěšenému stavu psychiky a případně doporučit psychoterapii s psychologem.

Z výše uvedeného je nad slunce jasné, že samozvaným poradcům, koučům, life-trenérům, léčitelům, kariérním raditelům, divoženkám, šamanům a podobným individuím, jež se po absolvování deseti-hodinového kurzu o prospěšnosti půstu na duševní zdraví, prohlásí experty na psychologické poradenství, je záhodno se obloukem vyhnout Pokud cítíte potřebu svěřit se do rukou odborníka, vyberte si někoho, kdo je k tomu léta teoreticky i prakticky připravován, má univerzitní vzdělání v daném směru a prochází či prošel akreditovanou formou postgraduálního psychoterapeutického vzdělávání. Vše ostatní je na 99 % hovadina a vy spláčete nad výdělkem.

Sdílejte článek s přáteli:

2 thoughts on “Psychiatr, psycholog, psychoterapeut, lektor nebo kouč?

  1. Zdravím Vás. Mám špatnou zkušenost rovnou se dvěmi psycholožkami, které určitě rozuměly mému problému , ale způsob jakým se mnou komunikovaly byl pro mně nestravitelný. U obou bych to popsala asi takto: můj stín není zdaleka tak velký jako velikost mého ega. Dobré jednorázové odborné poradenství, ale pro mně nepříjemně odtažité chování bez snahy dát najevo nějakou empatii, s chováním autority. Jednalo se o závislostní problematiku. Byla jsem tím nepříjemně zaskočená, a až odborníci v dropinu na mně zapůsobili dojmem že jim můžu důvěřovat, že mi poradí, a že mně samotnou to nezničí. Děkuji Jana

    1. Adekvátní odbornost není zárukou adekvátní komunikace. Ideální je hledat obojí, tak jako jste to udělala Vy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *