1-6-2017 | Psychoterapie

Psychoterapie, psychologické poradenství – začínáme!

Právě jste se uvelebili v sesli, naproti vám sedí dobrý psycholog, kterého jste si sami našli, a první psychoterapeutické sezení může začít. Jenže jak? Co vás čeká na prvním sezení v psychologické poradně se pokusím soustavně shrnout na následujících řádcích.

Ideální je, pokud může mít takovéto první sezení strukturu. Strukturu prvnímu sezení u psychologa dává psycholog, tedy ten člověk, co na vás hledí (ideálně se zájmem či zvědavostí) z protějšího křesla a zamyšleně se probírá hustým plnovousem. Hledí-li na vás mdlým pohledem, ostentativně se oddává předspánkovému reflexu, při kterém se zeširoka otevřou ústa a dojde k hlubokému nádechu či se vyzývavě dloube v nose propisovačkou, není to dobré znamení. Tehdy ještě můžete vstát, pokusit se takového psychologa zmást tím, že mu budete chtít prodat vysavač nebo sadu hrnců z Reichu, a posléze uprchnout do bezpečí. My se však budeme soustředit na tu variantu s dobrým psychologem.

Ve zkratce to vypadá asi následovně: je dobré začít tím, co vás přivádí, pak si o tom budete chvíli povídat a pak se domluvíte co a jak dál. Začít mluvit o tom, co člověka přivedlo na psychoterapii, nemusí být vůbec jednoduché. Jednak tím, že můžeme ztratit dostatek sebepodpory, abychom zformulovali, cože to máme za trable, jednak tím, že to vlastně ani nemusíme pořádně sami vědět a je nám prostě špatně. Nebojte se vlka nic, dobrý psycholog vám pomůže začít. Obavy z toho, že budete chrlit na toho nebožáka páté přes deváté, nejsou na místě. Smyslem této části první návštěvy psychologa je pokusit se složit obrysy mozaiky, se kterou přicházíte, a psycholog počítá s tím, že to nevystřihnete jak Paganini housle.

Neuškodí zmínit, co je to, co vás trápí, jak to teď vypadá, jak se to vyvíjelo, jestli jste to měli odjakživa či zda to započalo až později, jak často se vám to děje, jak vám to ovlivňuje život, vztahy atd., co byste s tím potřebovali udělat, jaké vlastně máte očekávání od psychologa, v čem a jak byte potřebovali pomoct, co vás přimělo do psychologické poradny dorazit atd. Tímto procesem dochází k něčemu, čemu se odborně říká formování psychoterapeutického kontraktu. Neboli – je zapotřebí psychologovi zadat zakázku, aby bylo v psychoterapii na čem pracovat. Někdy se stává, že člověk pocítí částečnou úlevu již poté, co se tuto zakázku pokusí zformovat, neboť jeho trápení se tímto procesem transformuje z poněkud rozplizlého stavu negativních myšlenek a pocitů do konkrétna.

Už v tomto bodě začíná vaše spolupráce na tom, aby psychoterapie byla úspěšná. I sebelepší psycholog neumí čarovat, číst vaše myšlenky a tužby a mávnutím čehosi bez meškání způsobit vaši úzdravu. A pokud tvrdí, že ano, není to psycholog, ale psychotik (psychóza je závažná duševní porucha projevující se narušeným kontaktem s realitou), falešný kouzelník (neboli léčitel, šaman či dušezpytec připravený oblbnout vás a vaši šrajtofli za účelem vlastního obohacení) anebo skutečný kouzelník (ti ale neexistují). Aby byla psychoterapie úspěšná, musí být podmíněna tím, že na sobě chcete pracovat. V psychoterapii kopete za sebe, proto se snažte k ní přistoupit poctivě. Váš vklad zásadně ovlivní váš zisk.

V některých případech může být užitečné věnovat na začátku čas bližší anamnéze.  Psycholog tím získá cenné informace o tom, čím jste v životě prošli a co se mohlo spolupodílet na genezi vašich potíží. Není to však nezbytně nutné, a navíc se k důležitým událostem z vašeho života v psychoterapii pravděpodobně dostanete spontánně. Když už je sebrání anamnézy na místě, učiní tak psycholog s důrazem na podstatné informace. To, jaké informace jsou z hlediska psychopatologického rozboru jedince důležité, posoudí psycholog. Nebojte se mu pomoci a pokuste se ho informovat o všem, co si myslíte, že by mohlo být důležité, i kdyby to mělo být to, že vaše teta trpěla na křečové žíly.

V rozhovoru o tom, co vás přivedlo, máte možnost zhruba okusit, jak by samotná psychoterapie s daným psychologem mohla vypadat. Zkuste si všimnout, jak se s dotyčným psychologem cítíte. Pokud spolu těžko můžete vydržet v jedné cimře, dá se očekávat, že tato spolupráce plodná nebude. Výjimka z tohoto pravidla platí tehdy, děje-li se tato nesnášenlivost z příčin, jež přímo souvisejí s tím, co klienta do psychoterapie vůbec přivedlo. To je velmi důležitá výjimka a proto je vždy zapotřebí ujistit se, zda se nejedná o tento případ.

Následuje vzájemná domluva organizačního charakteru, což zahrnuje otázky typu: Jaká bude frekvence sezení? Jak dlouho trvá jedno sezení? Jak dlouho potrvá celá psychoterapie? Kde a kdy bude sezení probíhat? Kolik bude stát jedno sezení? Jakým způsobem bude probíhat platba? Co se stane, když zapomene klient přijít na domluvený termín? Co se stane, když zapomene psycholog přijít na domluvený termín? A tak dále.

Obvyklá frekvence sezení při psychoterapii je 1x týdně. Někteří psychologové, zejména ti, kteří pracují v psychodynamické modalitě, preferují i více sezení za týden. Osobně jsem toho názoru, že frekvence psychoterapie 1x za týden je ideální.  Dvě setkání týdně lze zvolit tam, kde klient prochází akutními potížemi či tam, kde má klient zájem na rychlejším postupu v psychoterapii, avšak zároveň disponuje dostatečnou kapacitou snést takovou zátěž. Psychoterapie je samozřejmě záležitost v první řadě úlevná, avšak zároveň svým způsobem člověka přece jen zatěžuje, minimálně časově.

Psychoterapie může být zatěžující samozřejmě i finančně, proto se někdy volí frekvence sezení 1x za 14 dní. Takovéto nastavení má stále potenciál být dostatečně odkrývající, podpůrné a efektivní, avšak přirozeně klesá rychlost, se kterou klient postupuje vpřed. Tato a nižší frekvence sezení se také volí tehdy, podstoupil-li klient dostatek hodin individuální psychoterapie v předešlém čase a nyní již konzultace s psychologem fungují coby udržovací režim. Takovýto udržovací režim není adorace statu quo, nýbrž v psychoterapeutickém pojetí má stále povzbuzující účinek k pozitivním změnám v klientově životě.

Ideální je, pokud se podaří nalézt pevný termín. Stálost místa a času přispívá k pravděpodobnosti úspěšné psychoterapie. Klient ví, že ve středu v pět je jeho čas a psycholog na něj čeká, a psycholog ví, že ve středu v pět tento klient přijde a bude se pracovat, zatímco když klient nepřijde, bude psycholog zevlovat, lelkovat či se poddávat jiné lípavé činnosti. Většina psychologů také nepracuje přesně 60 minut, ale obvykle 45, 50 či 55 minut. Tato nezvyklá zkrácená doba psychoterapeutického sezení není výsledkem psychologovy zlovolnosti, nýbrž nutným předpokladem čerstvého přijetí dalšího klienta. Zkrátka a jednoduše pauza v robotě.

Jakmile jste prošli tyto a související náležitost prvního psychoterapeutického sezení, máte již před sebou samotnou psychoterapii v té nejčistší podobě.  Čeká vás mnoho dřiny, potu a slz… …a také mnoho podpory, pochopení a objevování: pokud budete chtít, může být psychoterapie jednou z nejlepších jízd vašeho života. Důležité na tom je, že řídit budete vy, psycholog bude jenom váš spolujezdec. To, co je na psychoterapii krásné je fakt, že společnými silami se takto můžete konečně vymotat ze změti rozmlácených okresek na tu správnou solidní velkou širokou a pohodlnou dálnici, která vede tam, kam si v životě přejete směřovat.

Sdílejte článek s přáteli:

2 thoughts on “Psychoterapie, psychologické poradenství – začínáme!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *