25-5-2017 | Psychoterapie

Vkráčí-li člověk do ordinace klinického psychologa či psychoterapeuta s vidinou zážitku prvního psychoterapeutického sezení v životě, pak si s sebou nese krom batohu, kabelky či deštníku také lehkou nejistotu z toho, co má vlastně čekat. V tomto článku se pokusím nastínit, jakéže to kejkle vás čekají v psychologické poradně, když začínáte s psychoterapií, resp. ještě chvilku předtím.

Samotnému aktu vkročení do psychologova doupěte totiž obvykle předchází několik fází:

1. je zapotřebí si uvědomit, že pomoc psychologa potřebuji,
2. je zapotřebí nějakého psychologa najít,
3. je zapotřebí se s psychologem domluvit,
4. je zapotřebí na sezení s psychologem dorazit.

Bez absolvování těchto bodů vaše plosky práh psychologické poradny těžko samy od sebe překročí, leda že byste byli podomní prodejci, uklízečka či příslušníci Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.

Jaké eventuality náleží bodu 1. jsem již květnatě popsal v předchozím článku. Budu tedy šetřit les a své prsty klofající do klávesnice a přejdu rovnou k bodu 2.: je zapotřebí nějakého psychologa najít. Ideální je, pokud se Vám podaří napoprvé najít dobrého psychologa. Dobrý psycholog je lepší než špatný psycholog anebo mizerný psycholog. Dobrý psycholog je také lepší než žádný psycholog, zatímco žádný psycholog je lepší než špatný psycholog anebo mizerný psycholog. Po dlouhém čase jsem si nedávno z nostalgie zakoupil jistý časopis, na jehož stránkách bylo v hlavním tématu pojednáno o tom, co si počít, když je člověk psychicky na dně. Ze stránek na mě civěly tři podivné ženštiny více či méně svévolně prohlašující se za kompetentní ku psychoterapii, z toho jedna léčí tím, že bubnuje na bubínek, druhá zapaluje svíčky a třetí vykládá, ale bohužel jenom karty a nesmysly. Psycholog není šaman v batikované říze vznášející se na obláčku dýmu z aromalampy ani nic podobného. Psycholog způsobilý k psychoterapii je absolvent pětiletého univerzitního vzdělávacího programu „Psychologie“, ideálně atestovaný (klinický psycholog) či zařazený do předatestační přípravy, který navíc prošel či prochází komplexním opět zpravidla pětiletým psychoterapeutickým vzděláváním (ideálně s akreditací u MZČR). Absolutorium těchto vzdělávání je velmi náročné, proto je dobrý psycholog bude mít uvedené na svém webu. Pokud hledáte dobrou psychoterapii, hledejte i dobrého psychologa. I dobrý psycholog může působit trochu na hlavu, ale nesmí to být moc. Ve chvílích nejistoty pomáhá selský rozum, psycholog není šaman, nevěští z lógru ani nezapaluje kadidlo.

Nejjednodušší, nejrychlejší a nejsnazší cesta jak najít psychologa, je naťukat do vyhledávače heslo typu: „psycholog“, „psycholog psychoterapie“, „psychoterapie“, „psychologická pomoc“, „psychologická poradna“, „psychologické poradenství“, „sezení u psychologa“ apod. Ideální je kombinace s lokalitou, která je pro vás určující, tedy např.: „psycholog Praha“, „psychoterapie Praha“. Chcete-li zúžit okruh vyhledávání, logicky takto postupujete dále a dále, tedy v našem případě: „psycholog Praha 8“ nebo „psychoterapie Kobylisy“. Pokaždé tak na vás vyskočí mnoho psychologů nabízejících své služby. Při procházení webů je dobré řídit se v prvé řadě výše popsaným nutným nárokem na kompetenci odborníka a v druhé řadě vaším dojmem z prezentace dané nabídky. Důvod je prostý, dobrá psychoterapie proběhne obvykle tam, kde si psycholog a klient navzájem lidsky vyhovují. Samozřejmě není nutné, abyste si napoprvé padli s tklivým zaštkáním do náruče jako dva přátelé, kteří se třicet let nepotkali. Říkám jen, že je dobré poslechnout si, co říká vaše intuice.

Další možná varianta je ta, že vám někdo známý psychologa doporučí. Může to být dobrá varianta, nicméně neuškodí řídit se vlastním rozumem. Výše navrhovaný návod též přijde k duhu. Že dotyčný pomohl Frantovi a Majce není zárukou toho, že pomůže i vám. Psychology lze také podobně jako lékaře lustrovat na webových katalozích typu známý lékař. Zde může být prospěšné přečíst si názory klientů, avšak opět apeluji na zdravý rozum. Podobné referenční služby jsou především dobrý byznys, a jak říká Benjamin Kuras – business je byznys. Když jsme u toho byznysu: dobrý nápad je také zvážit, zdali hledám psychologa, jehož zdravotní služby jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou či zdali jsou jeho služby plně hrazené klientem. Obě varianty mají své pro a proti, zjednodušeně řečeno: služby proplácené zdravotní pojišťovnou mohou být rigidní, nedostačující, s dlouhou objednací lhůtou, naproti tomu služby hrazené klientem mohou být prostě a jednoduše příliš drahé.

Psychologa jste našli, teď je na řadě ho kontaktovat. Naštěstí máme v 21. století k dispozici moderní komunikační aparáty a nemusíme hýčkat flotilu poštovních holubů. Nuže, psychologovi můžeme napsat mail či mu zatelefonovat. V obou případech je vhodné alespoň stručně naznačit, s čím by vám psycholog mohl pomoci. Není dobré tři čtvrtě hodiny hořekovat do sluchátka, stejně tak mail ve znění „Dobry den chci psychoterapii diky Vomacka.“ nenapoví příliš o tom, co se děje. Tato pasáž nabývá významu ve chvíli, kdy se potencionální klient mylně domnívá, že psychoterapeutické sezení u tohoto psychologa je východiskem z jeho potíží. Každý psycholog pracuje s určitou klientelou, se kterou má zkušenosti, kde si věří a podává dobrý výkon. Proto je vhodné naznačit, zda vás zajímá léčba deprese, máte úzkosti, vztahové problémy atd. Někteří psychologové a psychoterapeuti např. neradi pracují s klienty trpícími poruchou osobnosti či s psychotiky, někdo zase nepracuje s dětmi či s adolescenty. Připravte si tedy v jedné větě, oč běží – šetří to čas a napomáhá úspěšné domluvě. Psycholog vám dále nabídne volné termíny a vy si některý vyberete.

Byť se zdá být poslední z vyjmenovaných kroků absurdní, je zcela zásadní. Jistě jste zažili situaci, kdy vás nějakým způsobem trápí tělesné zdraví, objednáte se k lékaři a ráno v den, kdy vás čeká vyšetření se vám zdá, že už je to dobré. Podobný fenomén nastává i při objednání na psychoterapii k psychologovi. Dobré je důvěřovat své volbě a připomenout si, co vás dovedlo k úvaze psychologa vyhledat. Když už se z jakéhokoliv důvodu rozhodnete na domluvené sezení nedorazit, věnujte to minimum energie a času na to, abyste to psychologovi dali s dostatečným časovým předstihem vědět. Pokud se stydíte psychologovi volat a vysvětlovat, cože vám do toho vlezlo, napište mu alespoň sms. Klidně vyšlete i toho poštovního holuba, cokoliv je v této situaci lepší než nic.

V okamžiku započetí sezení se možná chvíli budete cítit nepříjemně – nová situace, cizí člověk, neznámé prostory… Často se však stane, že ve chvíli, kdy si dodáte odvahy a poprvé promluvíte, pocítíte úlevu. Tak nějak to z vás spadne. Bravo. Zvládli jste první etapu, jste tu a mluvíte s psychologem, konečně někdo, kdo vám může pomoci. Věřte, že další etapy budou o to snazší.